Jak jsem začala, tohle je můj krátký příběh

Přiznám se, moje cesta k fotografii nebyla ani trochu idylická. Byla spíše jako houpavé lodičky na pouťové atrakci. Někdy nahoře, někdy dole, a co chvíli jsem fakticky chtěla vyskočit. Ale jak už to tak bývá, osud měl jiné plány.
Všechno začalo krásným svatebním dnem. Byl to ten den, kdy mi byl v dárkovém papíru předán první fotoaparát. Představte si ten moment, když rozbalujete dar a očekáváte něco úplně jiného. Říkám vám, byl to šok. Místo kuchyňského mixéru v ruce držím fotoaparát. Kdo by to byl řekl, že tenhle svatební dar přinese do mého života takový význam?
Prvotní zájem o focení byl spíše zvědavý. Takový ten pocit, když se vám dostane do ruky nová hračka. Experimentovala jsem, zkoušela a učila se. Nejdříve jsem fotila přátele, večírky, výlety. Jakýkoli důvod byl dobrý, abych mohla vytáhnout svůj nový fotoaparát. Ale nebyla jsem si jistá, jestli je to opravdu moje vášeň.
To se změnilo, když jsem se stala matkou. Mám dvě nádherné děti a najednou jsem chtěla zachytit každý jejich pohyb, každý úsměv, každý výraz. Chtěla jsem uchovat ty momenty navždy. A to byl ten okamžik, kdy jsem pochopila, že fotografie je mým povoláním.
Ale ne vždy to bylo růžové. První mé focení bylo šílené, trvalo 5h a nebudu lhát, pronesla jsem větu ,,tohle teda rozhodně už dělat nebudu´´. Čas tomu ale chtěl a po pár dalších úspěšnějších pokusech, si uvědomíte, že to stojí za to. A tak jsem pokračovala.
Dnes, po pěti letech focení, mohu s jistotou říct, že fotografie miminek je mým životem. Focení mi dalo tolik radosti, smíchu i slz. Ale hlavně, dalo mi příležitost sledovat neuvěřitelné momenty a zažívat je s Vámi.
A tak jsem zjistila, že fotografie není jen o zachycení momentu. Je to o vyprávění příběhů, o zachycení emocí a o zachování vzpomínek. Je to o tom, jak vidíte svět kolem sebe a jak ho chcete ukázat ostatním. I když mi prvotní zájem o fotografování přišel jako náhoda, dnes jsem vděčná za ten svatební dar, který mi otevřel dveře do světa plného krásy a radosti.

TĚŠÍM SE NA VÁS